Bezbariérové, skutečně prověřené trasy Dostupné česky, německy, anglicky.

Nápad na projekt zmapovaných tras, nejen bodů, se zrodil v hlavách členů Spolku pro podporu cestování handicapovaných v xxxxxxx roku 0000. Vzhledem ke zkušenostem s provozováním webového projektu Disway netrvalo dlouho a pustili jsme se společně s našimi německými partnery do práce. Projekt byl podpořený z Evropského fondu pro regionální rozvoj a JJJJJJJJJJ.

U tras sledujeme základní vlastnosti: délku, časový odhad celé trasy a pak zda obsahuje bezbariérovou toaletu, restauraci a zda vyžaduje vstupenku. A také fyzickou náročnost, která je rozdělena do 4 stupňů:

Na druhé straně jsou však v přírodě živly, i nebezpečné, které nemůžeme opomíjet a podceňovat. Na prvém místě je to voda. Možná že někteří jste ohrnuli nos, ale musíte si uvědomit, že voda je i v rumu. Už z tohoto důvodu je zapotřebí vycházet s tímto živlem v dobrém. Jsou odvážlivci, kteří si s vodou přímo tykají.

V naší rodině, musím to přiznat, jsme neměli vodu příliš v lásce. Ne že bychom nepili rum, to ano, v tomto směru nemohu rodinu pomlouvat. Vždyť už při snídani rozdával otec decky pro zahřátí a sám pak se zahříval celý den, ale mám na mysli tu vodu, jak ji znáte vy – tu původní vodu pramenitou. Tak tu nám dokonce doma dlouho rodiče zatajovali. Ostatně nedalo jim to ani moc práce, neboť vodovod byl až přes dvůr na pavlači sousedního domu a při dešti otec tvrdil, že z nebe padá síra. Dnes s odstupem času s úsměvem vzpomínám, jak u nás probíhala sobotní koupel, probíhala-li vůbec. Maminka napustila vanu světlým pivem, a když nás všechny spláchla, pozval otec sousedy na černou flekovskou třináctku. Zajímavé je, že tento trik sousedé nikdy neodhalili, i když domovník Jícha našel jednou ve svém půllitru celuloidovou rybku a kus žínky.